Stavba století?

Žebětín na realizaci některých projektů čeká příliš dlouho. Zatím se vždy po letech dočkal: mateřské školy, samoobsluhy, telefonů, znovuotevření Katolického domu, vodovodu, plynu, dokonce i kanalizace. S kanalizací je sice potíž, asi třetina obyvatel celá léta čeká na vybudování kanalizace právě v té ulici, kde bydlí. Ale i v tomto směru se – zdá se – blýská na lepší časy. Finanční prostředky by měly z Evropské unie doputovat do Brna ještě letos, takže se stavbou by se mohlo za rok začít. „Vydělat“ by na tom mohla ulice, jejíž část občanů se proti poslednímu plánovanému projektu postavila. Ulice Otevřená by se mohla dočkat kanalizace přednostně, pokud bude realizován projekt naplánovaný téměř před 80 lety – stavba základní školy. Kromě plánů byly na školu vyčleněny pozemky mezi dnešními místní občané k tomuto účelu věnovali obci. Začátek druhé světové války znamenal konec všem snahám, projekt byl odložen. Rok 1945 udělal tečku za válečnými boji a navázal na předválečné snahy – na stavbu školy i na její vybavení se začaly sbírat peněžní prostředky. Přispívali organizace i jednotlivci. Podruhé musely být plány odloženy s příchodem roku 1948, a to na více než 40 let. Mezitím se Žebětín stal součástí Brna a do roku 1989 byl víceméně zapomenutým brněnským koutem. Není divu, že už první naši zastupitelé chtěli navázat na snahu předků a nechali vypracovat novou studii na školu – devítiletou s bazénem. Projekt to byl náramně krásný a zdálo se, že tentokrát mu nic nebude stát v cestě. Od té doby uplynulo téměř dvacet let a sen generací zůstává nesplněn. Proč?

Na to se ptají rodiče dětí, které dnes navštěvují mateřskou nebo základní školu. Obě ředitelky jsou zasypávány dotazy, na které neznají odpověď. Dotazy směřují i na úřad. Proto jsme se rozhodli zodpovědět nejčastější z nich touto cestou. Shrňme si, co se událo od roku 1989. (Připomeňme, že v průběhu let dochází ke změnám právních předpisů, podle kterých je postupováno. To má faktické důsledky pro realizaci celého projektu.)

V roce 1996 bylo stavebním úřadem vydáno územní rozhodnutí na devítiletou základní školu, jejíž realizace měla přijít na mnohonásobně vyšší částku, než tvořil rozpočet městské části. Bylo jasné, že stavbu musí financovat město ze svého rozpočtu, musí ji zařadit do svého plánu investičních akcí. To se podařilo asi po dvou letech. Do té doby byly upřednostňovány jiné projekty. Zdálo se, že projekt bude odstartován během dvou let. Ale zase to nebylo tak snadné. Deset let nového hospodaření ukázalo, že před realizací každého projektu je třeba udělat řádnou analýzu. Analýza potřeby základní školy v Žebětíně přinesla městu argument – nemáte děti, nepotřebujete školu (ve třídách tehdy bylo přibližně 14–18 dětí, kapacita školní kuchyně nebyla naplněna).

RR (redakční rada): Jak to vlastně bylo, pane starosto?

Vít Beran, starosta: Od roku 1998 usiluji o postavení nové školy. Zpočátku jsem argumentoval chybějící tělocvičnou a fungováním stávajících školních budov jen díky výjimce z hygienických předpisů. Brno však mělo jiné investiční priority.

RR: Nedal se předpokládat nárůst počtu školních dětí?

VB: Snažili jsme se u investorů bytové výstavby zjistit, jaké skupině obyvatel budou určeny plánované byty a domy. V podstatě jsme dostali pouze v jednom případě odpověď, z níž jsme mohli čerpat a plánovat budoucnost. Proto jsme připravili rozšíření mateřské školy, ačkoliv ještě v roce 2004 se zdálo, že školka bude  kapacitně stačit. Použili jsme k tomu i vlastní zdroje. Se školou to ale bylo jiné. Neustálé přesouvání schváleného investičního záměru na stavbu žebětínské školy do dalších let mne znepokojovalo, zvláště poté, kdy se naplnila i kapacita mateřské školy.

RR: Proč došlo najednou ke změně školy devítileté na školu pro první stupeň?

VB: To vyplynulo z jednání v orgánech  města. Město má dostatek úplných škol, které stačí pokrýt současnou i budoucí potřebu. Proto mi rada města Brna doporučila v roce 2005 přepracovat projekt a zvážit stavbu školy pro první stupeň. První stupeň by tak zůstal v Žebětíně zachován i nadále, avšak v nové, hygienicky vyhovující budově, a škola by konečně měla svoji tělocvičnu. Chybějící druhý stupeň by v době, kdy děti navštěvují osmiletá gymnázia nebo mění školu po páté třídě, nemusel být nevýhodou.

RR: Kdy došlo ke změně projektové dokumentace?

VB: Původní územní rozhodnutí na stavbu školy bylo prodlužováno, jeho platnost měla skončit 31. 12. 2008. Od září 2008 proto byly zpracovávány nové projekty na základní školu pro první stupeň. V témže roce bylo možné podávat projekty na stavbu víceúčelových tělocvičen. Toho jsme využili a projekt jsme podali. Chtěli jsme začít stavět školu třeba od tělocvičny. Projekt byl schválen a v současné době máme  na tento projekt k dispozici60 mil. Kč z Evropské unie.

RR: Jedná se skutečně o školní tělocvičnu?

VB: Samozřejmě. Je ekonomické využívat tělocvičnu čtyři hodiny denně k výuce tělesné výchovy? Nebo je lepší nabídnout  její prostory i dalším sportovním aktivitám, co myslíte?

RR: Co zbývá k tomu, aby se začalo stavět, paní inženýrko?

Eva Voitová, referentka stavebního úřadu: Pravomocné stavební povolení na tělocvičnu i na školu. Stavby byly rozděleny z důvodu rozdílného financování – na tělocvičnu byla podána žádost o dotace z EU. Jinak jsou stavby propojeny, pro obě má fungovat jediná kotelna, umístěná u tělocvičny. Než vydáme stavební povolení na školu, musíme počkat, až bude stavební povolení na tělocvičnu pravomocné. Škola nemá z úsporných důvodů další kotelnu, takže kotelna u tělocvičny je podmiňující investicí pro školu.

RR: Proč je celý proces vydání stavebního povolení tak zdlouhavý? To je běžné?

EV: Žádost o vydání územního rozhodnutí podala městská část 29. 12. 2008. V únoru 2009 bylo územní rozhodnutí vydáno, na základě odvolání zasláno odvolacímu orgánu a v odvolacím řízení zrušeno. Znovu bylo  územní rozhodnutí po doplnění vydáno v červenci 2009 a znovu na základě odvolání občana proběhlo odvolací řízení. Tentokrát bylo rozhodnutí potvrzeno, právní moci nabylo 1. 10. 2009. Žádost o stavební povolení na základní školu a na tělocvičnu byla podána v říjnu 2009 a v témže měsíci byla zahájena obě stavební řízení. Před vydáním stavebního povolení  na tělocvičnu bylo nutné počkat na nabytí právní moci stavebního povolení na stavbu retenční nádrže a odlučovače tuků. I proti těmto stavbám se zmiňovaný občan odvolal, takže nezbylo než čekat na uplynutí lhůt daných zákonem. Krajský úřad odvolání zamítl, takže v únoru letošního roku nabyla potřebná rozhodnutí právní moci. V březnu proto stavební úřad vydal stavební povolení na stavbu víceúčelové tělocvičny. Protože proti tomuto rozhodnutí podal opět týž občan odvolání spolu s další občankou, která není účastníkem řízení, je spis postoupen odvolacímu orgánu. Délka celého procesu je ovlivněna probíhajícími odvolacími řízeními. V případě, že by celý proces proběhl standardně bez odvolání, je pravděpodobné, že by obě stavby byly již zahájeny.

RR: Podaná odvolání tedy stavby oddalují. Jak je to s financemi? Vznikají investorovi další náklady? Nebo je ohrožena celá výstavba školy?

VB: Městská část nechala v roce 2009 přepracovat projektovou dokumentaci dle přání účastníků řízení, hlukovou studii a posudky, a další pak v roce 2010. Celkem jsme z rozpočtu městské části vynaložili na tyto záležitosti téměř 200 000 Kč. Do jaké míry je výstavba školy ohrožena, nelze říct. Je jasné, že peníze z Evropské unie jsou blokovány jen na omezenou dobu.

RR: Někdy slýcháme, zda Žebětín školu potřebuje…

Dagmar Šenbergerová, ředitelka ZŠ: Potřebu školy může asi nejvíce posoudit zřizovatel a ti, kteří ve škole pracují. Možná si někteří občané ani neuvědomují, s jakými problémy se denně potýkáme. V současnosti máme sedm tříd ve třech budovách, které na takový počet dětí nebyly připraveny. Na dvě školní budovy máme omezenou výjimku z hygienických norem. Až skončí, bude potřeba počet tříd snížit nebo budovy přestavět. A to nemluvím o tělocvičně, která škole chybí úplně. Díky prostorám v Katolickém domu máme kde cvičit, ale! Prostory chtějí užívat zájmové organizace a další skupiny občanů i v dopoledních hodinách a pro ty už od příštího školního roku nezbude místo. Komplikace nám dělá i stravování. Jídelna je v mateřské škole a pojme omezený počet strávníků. Od příštího roku počítáme se zavedením směnového režimu právě při stravování.

RR: Přináší stravování komplikace i mateřské škole?

Alena Procházková, ředitelka MŠ: Určitě. Nejen že nedostáváme finanční prostředky na výdejnu stravy v potřebné výši, ale kapacitně jsme už plně vytíženi. I kuchyni jsme již museli dovybavit tak, abychom mohli požadavky na stravování uspokojit.

RR: Přinese stavba nové školy nějaká pozitiva i pro mateřskou školu?

AP: Za sebe mohu říci, že se nemohu dočkat, až se uvolní prostory, které v současné době slouží výdeji stravy. V našich představách je z nich další třída, do které se vejde zase pár dětí navíc. Stručně řečeno – přinejmenším se zvýší kapacita mateřské školy o jedno oddělení. Navíc se nabízí možnost zřízení detašovaného pracoviště v jedné ze stávajících školních budov.

RR: Vzniknou i nějaká nová pracovní místa v obci v souvislosti s novou školou?

VB: O tom není pochyb. Kuchyně, jídelna, družina – to vše se bude rozšiřovat podle skutečných potřeb. Další pracovníky bude škola jistě potřebovat.

RR: Bude nová škola stačit Žebětínu i v budoucnu?

VB: Myslím, že nemusíme mít obavy. Plánuje se zřízení deseti kmenových tříd, dvou speciálních učeben, dílny, družiny, malé i velké tělocvičny, kuchyně a jídelny.

RR: Jaké kroky tedy zbývají k zahájení výstavby základní školy?

VB: Vyčkat na pravomocné stavební povolení víceúčelové tělocvičny, následné vydání stavebního povolení základní školy. Teprve potom bude moci vypsat magistrát výběrové řízení na dodavatele stavby.

RR: Doufejme, že se Žebětín dočká.

Děkujeme za odpovědi Aleně Procházkové, Mgr. Dagmar Šenbergerové,Ing. Evě Voitové a Ing. Vítu Beranovi.

Zdroj: KOL. AUTORŮ; Stavba století?Žebětín žije, 2010, roč. 20, , č. 5, s. 1-5.